Snubní a zásnubní prsteny

Vývoj svatebních tradic a především s tím spojených šperků

Na nějaké svatbě, ne nutně vlastní, jistě každý z vás někdy v životě byl. Děly se tam možná různé více či méně smysluplné věci, kterým jste ne úplně rozuměli a říkali jste si co to vlastně znamená a kde se ten či onen zvyk vzal.

Tak například svatební závoj

Co to vlastně je a kde se vzal? Ve starověku, kdy se dcery považovaly za něco, co pro jejich rodinu může mít nezanedbatelnou hodnotu, bylo manželství způsobem, jak uzavírat smlouvy mezi rodinami a vylepšovat jejich postavení a pochopitelně jmění. Láska v tom nehrála roli. Ženich se svou nastávající se pravděpodobně poprvé setkali až ve svatební den, v kostele u oltáře. A proč měla nevěsta závoj? Podle jedné, relativně možné teorie, sloužil závoj k zakrytí obličeje nevěsty proto, aby se ženich od výhodné dohody neodvrátil na poslední chvíli v případě, kdyby se mu nelíbilo, co viděl.  A co nevěsta? Ta takovou volbu neměla. Jednak si o dnešní rovnoprávnosti mohla nechat zdát a jednak se u muže cenily jiné hodnoty, než jeho tělesná krása. Cenné bylo ono spojenectví, které svatbou vzniklo. Jiná teorie zase říká, že starověcí Římané zavedli závoj do svatebního obřadu z pověrčivosti, protože věřili, že nevěsta může přitahovat zlé duchy. A nebo zlé duchovní – mohlo se údajně stát, že si ji vyhlédl kněz a obvykle mladičká krásná nevěsta by proti němu měla málo šancí a to jak fyzicky, tak při případném soudním sporu, o který nikdo nestál. Tak jako tak, závoj přežil až do 21. století a dnes je obecně vnímán jako symbol ctnosti.

A co takové líbánky?

Podstatnou část lidských dějin to fungovalo tak, že muž si vyhlédl ženu, často v jiné vesnici či kmenu, a prostě a jednoduše si ji vzal, lépe řečeno ji unesl od její rodiny. V průběhu staletí se tyto únosy praktikovat přestaly, alespoň v naší rozvinuté části světa, nicméně přetransformovaly se v  zábavné rituály – viz. oblíbený únos nevěsty. V některých zemích, údajně v protestantském Norsku a Dánsku, se tento zvyk praktikoval tak, že nevěstu na oko unesl ženich a společně se skrývaly po dobu asi jednoho kalendářního měsíce. Náplň jejich činnosti po tu dobu si jistě umíme představit a tak není těžké dojít k líbánkám, tak jak je dnes známe my.

Nezapomeňme na svatební šperky, tedy zásnubní a snubní prsteny

Pochopitelně, podle mnohých se tradice těchto šperků dá vystopovat do Egypta a Říma. Ať je to jak chce, v jistém období dějin se zrodila lhůta mezi tím, kdy si buducí manželé řekli že se vezmou a mezi obřadem samotným. Navíc, v křesťanské tradici se svatby počaly konat v kostele a klér, nebo spíše papež se rozhodli, že nevěsty budou při obřadu dostávat prsten. Čímž máme alespoň teorieticky osvětlen původ prstenů snubních. A ty zásnubní? Zejména z praktických důvodů bylo nutné ochránit “zasnoubené” ženy před pozorností dalších, mnohdy agresivních a neodbytných nápadníků. Prsten se zdál být jako vhodná varianta pro deklamaci “tato žena je zadaná, ruce pryč”. Jak ale takové prsteny vypadaly? Z dnešního pohledu obyčejně – neměly totiž žádné diamanty. Ty nastoupily až s rozmachem komerčního prodeje těchto kamenů ve velkém, kdy holandské a americké firmy potřebovaly zvýšit odbyty pro své kameny a prosazením diamantů coby etalonu snubních a zásnubních prstenů se jim podařil marketingový husarský kousek. Jak vypadají dnešní zásnubní prsteny se můžete předsvědčit zde a jak si povšimnete, bez drahých kamenů jej jich minimum. A s těmi snubními je to podobné, jak můžete vidět když kliknete zde. Bez ohledu na komerci prostě musíme uznat, že prsten s diamantem prostě vypadá podstatně lépe, než bez drahého kamene.